.

 Ukázka z knihy "LEDOVEC"

.

Svedeni

 

„Co?” vyhrkne Muž. „Co že chcete?!” zeptá se a očima těká z Jedné na Druhou.

„Dvacetikorunu, pane,” řekne Jedna.„Dám vám za ni oranžovou květinu proti rakovině ...”

Muž neurvale: „Oranžová kytka mě ochrání před rakovinou?!

Dívky se po sobě podívají. Během celého dne, kdy oslovují chodce se svojí žádostí, se setkávají převážně s pochopením, s úsměvem. Za minci, která většinou zazvoní o ty další uvnitř plexisklové krabice, předají textilovou květinu se spínacím špendlíkem.

„Promiňte! ... Kolik že chcete?” řekne Muž smířlivě.

„Pokud můžete přispět, pane, pak tedy dvacet korun ...” řekne Druhá, která drží krabici s mincemi.

„Je to sbírka na konto, ze kterého se financuje léčba dětí postižených leukémií ...” vysvětluje Jedna, která drží krabici s látkovými květinami.

Muž sáhne do kapsy, vyndá nažloutlou minci a úzkým otvorem ji vhodí té Druhé do průhledné krabice.

Jedna podává Muži látkovou, oranžovou květinu.

Muž zavrtí hlavou. „Nechci to. Přispěl jsem, ale tu kytku nechci ... Hodně štěstí!”

„Děkujeme vám, pane!” řeknou dívky. „Přejeme hezký den.”

Muž pokývne hlavou a pokračuje za svým cílem, když ... Zastaví se. Snaží se stát. Tedy ne nepohybovat se, nýbrž prostě stát. V nohách pocítí slabost. Zavrávorá. Kolena se podlomí. Chytne se hrany odpadkového koše. Vše, anebo jeho hlava, se zatočí. Ulice se zhoupne. Lidé se podivně zavlní. Pak se mu před očima rozprostře tma ...

Zmateně se rozhlíží kolem sebe. Ulice Současná ... Zlatnictví ... Butique ... Solární studio ... Trafika ... Realitní kancelář ... Stavební spořitelna ... Obuv ... Luxusní oděvy ... Nábytek ze vzácných dřev ... Prodejce Automobilů ... Maso-Uzeniny ... Obchodník s cennými papíry ... Klenotnictví ... Butique ... R. M. - Realitní Makléř … Banka ... Hodinářství ... Zlatnictví ...

Ulicí zalitou sluncem prochází desítky a desítky lidí ... Občané Města … Možná Turisté … Muži, ženy, dospívající, děti, kočárky, psi ...

Třebas vypadá jako opilec. Jeho nohy jsou slabé. Neodvažuje se vykročit. Čím je svázán? Srdce v hrudníku sice nabylo běžný rytmus … Vylekaně ale shlíží na chvějící se konečky prstů.

 

Roky uplynuly od léta, kdy tudy šel se slečnou Jé. Byl mladý. Slunce svítilo na blankytně modré obloze. Kráčeli vyhřátou ulicí, drželi se za ruce. Odcházeli právě z Centra. Dvě dívky je oslovily: „Přispějte dvacetikorunou na Ligu proti rakovině!” Oba vhodili dvacetikorunu do kovové pokladničky a látkovou květinu si připnuli na oblečení. Všímali si pak, kolik lidí jako oni pomohlo.

Vyprávěl tehdy slečně Jé o spolužákovi Té ze střední školy, který se na něj v pondělí obrátil s otázkou, co že ho bolí v puse. Bolák, odpověděl mu. Nedokázal si vlastně ani představit, co slovo bolák může znamenat. Kamarád Té se v úterý neobjevil ve škole. Během několika málo týdnů jeho tělo rozbila leukémie.

 

Bolestně se usměje. Kolikrát byl osloven. Kolikrát je oslovován! Kolikrát bude osloven? Jen se rozhlédnout. Zaposlouchat se. Týden co týden, den co den, hodinu co hodinu ... Doléhá! Naléhá!

„Odešlete formou darovací textové zprávy třicet korun na Ten a Ten Fond! Pomůžete opuštěným dětem!”

„Pošlete poštovní poukázkou sto korun na konto Té a Té Charitě! Pomůžete hladovějícím v Africe!”

„Zaslanou padesátikorunou zmírníte kácení deštných pralesů v jihovýchodní Asii!”

„Vašich šestnáct tisíc korun ročně představuje pro malého Bangladéžana vzdělání, a tím i lepší budoucnost!”

Pomoc Tam a Onde, Těm a Oněm, Tomu a Onomu ... Lze darovat Tolik a Tolik a stále bude Někde chybět ...Tomhle Světě, který přerozděluje tak, že …

Dívky měly oslovit představenstvo Banky, manažery Banky, akcionáře Banky, té Banky, která vykázala dvě miliardy korun čistého zisku za minulý rok. Dívky se měly obrátit na Vlastníka firmy, která koupila od Státu (Tedy! Od Koho? Od Nás? Kdo jsme My?) černouhelné doly na severní Moravě a vytvořila za prošlý rok zisk miliardu korun. Dívky měly oslovit ty tisíce lidí, kteří spravují Majetek v hodnotě stovek miliard korun, k němuž přišli …

Není vlastně nutné jezdit tak daleko. Mohl dívkám napsat na kus papíru adresu manželů ...

Tam všude by ty dívky ...

 

„Protože TRH,” řekl Nejvyšší Představitel Státu, „Trh vyřeší VŠE!”

Vše je dnes přece tržní!

Co ještě není Tržním, Tržním uděláme! Co není Tržní, je pozůstatkem Minulého Režimu!”

Minulého? Jaký zde byl ustaven Režim po tom Minulém?!

„Stát dnes není žádná Jediná Strana, která se o občany stará od měkké postýlky porodnice až po vysterilizovanou postel jednotky Anesteziologicko-resuscitačního oddělení!”

„Považte! Strana dokonce zavírala lidi do vězení, když nepracovali!”

„Dnes je zde Trh. Svobodný Trh!! A Trh nikoho do ničeho nenutí!”

„Občan je svéprávný Jedinec, který se o sebe musí postarat sám!”

 

Chtěli spolu žít. A protože Obec nedává Klíč od bytu … A protože Město nerozdává Střechu nad hlavou … A protože Stát přestává vykonávat to, pro co vznikl … Ten věčný sen … Nééé věcný sen … Anarchistů přichází bez jejich Bomb, Atentátů a Teroru ... Samovolně nastává Bezstátí …

Byla Jim dána Svoboda! Byla Jim vnucena Nejistota. Jako si musí kupovat chléb, aby nezemřeli hladem ... Museli koupit byt, aby mohli žít …

Dívá se na dívky, které dobrovolně, bez nároku na odměnu oslovují občany, aby tito pomohli drobným finančním obnosem ože en akou ytmusřísel ..ě stiskly zápěstí, do mužových oči. na léčbu dětí nemocných leukémií.

Ještě, že takové dívky žijí!

Také pomohl. Přispěl do té krabice dvacetikorunou. Snad peníze skončí jako pomoc Nemocným. A mohl vlastně pomoct adresou těch manželů! Dívky mohly zazvonit u dveří manželů ... Byli na dovolené v Tunisu … Koupili si nové, ojeté auto … Koupili si mnoho dalších Nových věcí ... K těm manželům mohly dívky jít a žádat o příspěvek na charitu. Manželé by určitě přispěli něco z třiceti tisíc nažloutlých mincí … Z třiceti tisíc „kováků” … Vždyť manželé koupili Byt od Města (Tedy! Od Koho?!) za osm stokorun co metr čtvereční (protože měli Dekret na Byt), a pak Jim Byt prodali za Tržní cenu dvanácti a půl tisíce korun za metr čtvereční!!

Také TAKHLE funguje Svět.

Je mu trochu lépe, protože naleznul … Možná ani nenaleznul … Ale už je mu trochu lépe … Pokusí se o jeden, o druhý, o třetí Krok.

Už To jde … Jde dolů tou Ulicí. Snad stihne přijímací pohovor. Musí svobodnému Trhu nabídnout Sebe … Před dvěma měsíci ho vyhodili ze zaměstnání … A on celé ty dva měsíce chodí do Firem, za Podnikateli, a žádá o Práci ...

Trh Nikoho do Ničeho nenutí … Exekutor už buší na dveře … Žádá o další splátku pro Banku … „Tady není žádná Anarchie! Tady existuje právní Stát!” Musel si půjčit na ten Byt, protože takové Peníze za roky, co pracuje, nevydělal! Banka mu Vstřícně půjčila dvě třetiny sumy, o kterou si řekli ti Manželé. Podepsal jen pár papírů! „A splácet dluhy se musí! V právním Státě s Tržní Ekonomikou!”

Empatie, Humanita, Soucit, Lid s kost ...

Jde … Nezapomíná na ty Trhovce …

Jde … Už to ”opravdu” jde …

Usmívá se na Svět …

 

 (pro návrat klikni na obrázek dole)

 

(přes obrázek dole půjdeš - Na Radkovu stránku se všemi knihami)

(přes ikonu dole - se vrátíš na úvodní stránku)

Plugin není nainstalován.